Apostila nebo konzulární legalizace: jak se nesplést

Apostila a konzulární legalizace řeší stejný úkol — potvrzují pravost dokumentu pro jinou zemi, ale používají se v různých případech. Apostila platí pouze mezi zeměmi, které podepsaly Haagskou úmluvu z roku 1961. Pokud cílová země mezi ně patří, stačí apostila: jedno razítko, které uznávají všichni účastníci úmluvy.

Kdy je potřeba legalizace

Pokud země úmluvu nepodepsala (například SAE nebo Čína — pro Čínu od listopadu 2023 platí zvláštní přechodná pravidla), apostilu tam nepřijmou. Dokument pak prochází konzulární legalizací: ověření na ministerstvu spravedlnosti, poté na ministerstvu zahraničí a nakonec na konzulátu příslušné země. Proces trvá déle a vyžaduje osobní návštěvu konzulátu nebo plnou moc pro zástupce.

Chyba, kterou vídáme nejčastěji: apostila se opatří předem, „pro jistotu“, ale cílová země vyžaduje legalizaci — musí se začít znovu. Ověřte si požadavky přijímající strany ještě před objednáním překladu: často to bývá napsáno přímo v žádosti instituce, která dokument požaduje.