„Ověřený překlad“ — tři různé věci pod jedním názvem

„Potřebuji ověřený překlad potvrzení“ — touto větou začíná polovina zakázek a téměř pokaždé je nutné doptat se, co se tím myslí. „Ověření“ znamená v různých situacích tři zcela různé věci a záměna jedné za druhou vede k odmítnutí už při podání.

Varianta 1: překlad s razítkem agentury

Překladatelská agentura dá na překlad své razítko, podpis překladatele a formuli typu „překlad je proveden věrně, překladatel ten a ten, diplom ten a ten“. Je to nejjednodušší a nejlevnější varianta. Přijímají ji některá vízová centra, zahraniční školy při první žádosti, část zaměstnavatelů, letecké společnosti a pojišťovny. Právní sílu notářského úkonu nemá a státní orgány — tuzemské i zahraniční — ji zpravidla nepřijímají.

Varianta 2: notářsky ověřený překlad

Překladatel s diplomem provede překlad a podepíše ho před notářem; notář ověří pravost podpisu překladatele (ne obsah překladu) a zapíše úkon do rejstříku. Překlad se spojí s dokumentem nebo jeho notářskou či prostou kopií. Je to standard pro státní orgány, matriky, soudy, migrační službu a také pro mnoho zahraničních institucí, je-li na originále dokumentu navíc vyznačena apostila.

Varianta 3: soudní překlad

V Polsku, Česku, Španělsku, Německu, Francii a řadě dalších zemí existuje institut soudního tlumočníka (překladatele) — odborníka, jemuž stát svěřil právo ověřovat překlad vlastním jmenným razítkem a podpisem, bez notáře. Ruský notářsky ověřený překlad tam nemusí být pro úřední účely přijat vůbec: potřebný je překlad místního soudního překladatele, provedený v cílové zemi nebo na dálku překladatelem s takovou akreditací.

Proto první otázka na přijímající stranu zní: potřebujete překlad s razítkem agentury, notářsky ověřený překlad (a je vyžadována apostila na originále), nebo překlad soudního překladatele vaší země? Odpověď určuje zhotovitele, lhůtu i cenu — a je lepší ji mít písemně.