Soudní překlad v Praze: případ, kdy ruský notářsky ověřený překlad nepřijali

Klient si vyřizoval v Česku dlouhodobý pobyt. V Moskvě si s velkým předstihem nechal udělat notářsky ověřené překlady do češtiny: rodný list, výpis z rejstříku trestů, oddací list — vše s apostilou na originálech. V Praze na přepážce dokumenty odmítli: český úřad přijímá jen soudní překlad — překlad ověřený českým soudním překladatelem.

Proč se to děje

V Česku funguje institut soudních tlumočníků (soudní tlumočník, soudní překladatel) zapsaných na státním seznamu u krajských soudů. Jen jejich překlad, spojený s dokumentem a ověřený jmenným kulatým razítkem, má pro české orgány úřední sílu. Ruský notářsky ověřený překlad, byť bezvadný a s apostilou, je pro ně zahraniční dokument, který sám potřebuje přeložit jejich překladatelem.

Apostila je přitom stále potřeba — ale na ruském originále dokumentu. Správné schéma je: apostilovat originál v Rusku → v Česku soudní překladatel přeloží dokument i s razítkem apostily a ověří ho svým razítkem.

Co má smysl udělat předem v Rusku

Užitečná příprava před odjezdem: vyznačit apostilu na všech originálech — dělá se to jen v zemi vydání a trvá dlouho, necháte-li to na poslední chvíli; obstarat si čerstvé druhopisy nového vzoru; objednat výpis z rejstříku trestů s apostilou a s ohledem na jeho dobu platnosti.

A samotný překlad do češtiny je rozumnější udělat už na místě u soudního překladatele — nebo přes ruskou agenturu, která spolupracuje s českým soudním překladatelem a vydává dokument připravený k podání. Nedělejte v Rusku notářsky ověřený překlad do češtiny „kvůli úspoře“: pro české úřady ho téměř jistě bude nutné předělat a zaplatíte dvakrát.